VERTIGO - originalita, hudební kreativita, sofistikované kompozice a totální improvizace

Marcel Bárta – tenor a soprán saxofon, basklarinet
Oskar Török – trubka, syntetizér, djembe
Dorota Barová – viloncello, voice, loops
Rastislav Uhrík – kontrabas, shekere
Daniel Šoltis – bicí, kalimba, perkuse
Vojtěch Procházka – klavír, preparovaný klavír, vidličky

Nahráno: 10/2010, Studio Sono, Nouzov.
Vydáno 2011. TT: 61:42. 1 CD Animal Music ANI 026-2.

Při vytíženosti členů kapely v jiných bandech studijními pobyty za horami je příjemné dopřát sluchu už čtvrté album. A vyplatí se před jeho poslechem věnovat čas přehrání těch předchozích, protože to potvrzuje soudržnost jejich hudebního pojetí. Vertigo Quintet svým debutem nahraným ve čtvrtém roce své existence (Amplion, 2005) českou jazzovou obec zbavil očekávání příchodu generační kapely, která naši scénu postrčí do neuvěřitelně pestrého prostředí současného emancipovaného jazzu. Tím zdaleka není míněn jen muzikantský um a cit, ale zvláště mentalita hudby, s níž Vertigo Quintet přišel. Současně to znamená, že zazní hudba, která nemusí být každému po chuti, protože to je úděl plodů průkopníků i v postmoderním jazzu. Jedním z hlavních rysů „evropského jazzu“ (proč se pořád tolik lpí na zdůrazňování tohoto pojmu?, mindrák?) je to, co zná jazzová avantgarda od padesátých let: vnitřní sounáležitost s evropskou moderní hudbou dvacátého století, která se konečně mladším generacím stala vstřebaným zážitkem, a také zvýraznění vlastní tradice. Nové Vertigo se změnilo definitivním začleněním cellistky a zpěvačky Doroty Barové v sexteto. Zatímco na předchozích deskách Marcel Bárta zůstává v úloze osobitého a skvělého sólisty (jakým se prokázal už v roli sólisty novice v big bandech Milana Svobody v devadesátých letech), který přinesl jednu či dvě vlastní skladby, na novince jeho témata dominují; je jich pět z osmi.

Co zažijete v jediné skladbě Nedaleko oázy: ambientní basový hukot jak z dálnice, včetně troubení a momentu krize plného skřípotu a disonancí, do toho jemné zvuky zvonků, lament violoncella, hra na upravené struny klavíru, gradující zneklidňující klavírní sólo a závěr s opakovaným popěvkem tématu v podání dechů!
Další Bártova kompozice Malý tanečník vyrůstá na minimalistickém ostinátu Procházkova piana, jehož vládce hravě přechází z přirozené klaviatury na preparované struny. Táhlé basové tóny prosvětluje Törökova trubka. Bezeslovný vokál Barové sekunduje saxofonu.
V titulní Metamorphosis se to rovněž hemží nápady: výbušný duel legato hraných basů s Šoltisovými bicími následovaný dlouhou pasáží ambientní nálady, než klid rozdrtí nástup dechů, pak závěrečné romantizující sólo klavíru a opět dobarvení vokálem.
Circus Mingus, kus především pro Törökovu trubku, poskytne mimo jiné další krásné duo: trubky s bicími. V jistých fázích v této skladbě zaslechneme nečekané doteky hudby New Orleansu.
Ve vlastní Pragnienia (Touha) si poprvé Barová zazpívá vlastní melancholický text s libými sóly Bártovy sopránky a Procházkova klavíru.
Bártova Revoluční je převratná v rámci nabídnutého repertoáru hlavně rytmickou strukturou a zvukovou rozhodností, až punkovou zarputilostí, s potlačením jakékoli meditativnosti, sobě jinde přirozené.
Kalimba Doroty Barové je kouzelné dueto založené na ostinátu jejího cella s Danielem Šoltisem drnkajícím na kalimbu; bezútěšnou „pouštní“ melancholii s ojedinělými zneklidňujícími basovými tóny se snaží prozářit Barová svým vokálem, melodie se v čase potkává s opuštěnými tóny ostatních nástrojů.
Na skladbu přirozeně navazuje závěrečná, převážně tanečně rytmická píseň Znów, kterou napsal pro Barovou Oskar Török.

Hudba na Metamorphosis je nesmírně pestrá. Každá kompozice se skládá často z kontrastních částí, ovšem přirozeně na sebe navazujících, ze sebe vyrůstajících, všichni mají dostatek prostoru se předvést sólově, či vstoupit s čímkoli neobvyklým do hry. Dokáží však vždy udržet téma a náladu skladby, byť se její barva v průběhu proměňuje. Poučenost soundem soudobé hudby je zpestřující a výsledek je mimořádný.

Body:
Psáno pro: časopis Harmonie 2011/06

VERTIGO, kapela dříve známá  jako VERTIGO QUINTET a nyní  zahrnující  dříve  hostující  Dorotu  Barovou  již  v řadách stálých  členů a tím  pádem  rozšířená  na  sextet, vydává vynikající  třetí  studiové  album  s názvem METAMORPHOSIS.  Album  zachycuje  členy  kapely  na nekončící  cestě  za  novými  tvůrčími  postupy  a  impulsy  a  je naplněno  leckdy překvapivou, stále však hluboce autentickou a  pocitově založenou  originální  hudbou.  Autorem  většiny skladeb  je  saxofonista Marcel Bárta,  dvě  skladby  jsou  dílem violoncellistky  a  zpěvačky  Doroty  Barové, jednu  skladbu složil  trumpetista  Oskar  Török. VERTIGO  QUINTET  jedržitelem ceny Anděl za nejlepší jazzové album roku pro svůj eponymní  debut  z roku  2005 (vydal  Amplión  Records), následující album vzniklé již ve spolupráci s Dorotou Barovou (Vertigo Quintet & Dorota Barová, Animal Music 2008) získalo nominaci na tuto cenu; kromě těchto alb  zahrnuje  diskografie  VERTIGO  QUINTETU  ještě  CD  Live  U  staré  paní  (Amplión  Records, 2006). METAMORPHOSIS slibuje být vrcholnou událostí domácí jazzové scény tohoto roku.

Album METAMORPHOSIS vzniklo s laskavou podporou dotací Ministerstva kultury České republiky a Magistrátu hlavního města Prahy a ve spolupráci s největším českým a světově proslulým výrobcem prvotřídních klavírů – firmou PETROF, která pro natáčení zapůjčila vynikající nástroj. Autorem obalu alba  je Aleš Najbrt. Album  bylo  nahráno  a  smícháno  ve  studiu  Sono Records, mistrem  zvuku  byl Milan Cimfe. Mastering alba provedl Gene Paul v newyorském studiu DB Plus Digital Services. VERTIGO pořádá k oslavě vydání alba malé turné vrcholící křtem alba METAMORPHOSIS při dvou koncertech v pražském klubu JAZZ DOCK ve dnech 25.-26.4.2011.